Vypadalo to jako jindy. Našel skrytou Tvář a pokusil se ji oživit. Šlo to dobře. Široký úsměv vyzařoval spokojenost.
![DSCN2870.JPG](https://ipfs.busy.org/ipfs/QmT8qwDq37uym2jB4XtcxcSjguEU3dGtJZqi4k5y3DZsT8)

"Vypadá to, že máš radost", promluvil směrem k Tváři.
"Ano. Po dlouhé době zase vidím svět", odpověděla Tvář a pokračovala v hovoru.
"Byla jsem dlouho v temnotě. Naděje, že ještě uvidím svět, byla malá."
Dotkl se Tváře a dlaní zkoumal její vrásky. Pocítil slabý tok energie. Zavřel oči, dlaní se stále dotýkal Tváře. Tok energie zesiloval a dal mu tak nahlédnou a procítit dávný příběh této Tváře.

Podle lidského kalendáře byl prosinec roku 1554.
Panovala tuhá zima. Sníh tenkrát dosahoval lidem po kolena. Brodili se tím hlubokým sněhem po lese a prohlíželi si vysoké stromy. Na ramenech nesli pily a sekery. Zastavili u jednoho stromu. Prohlédli si ho ze všech stran a dlouze spolu o něčem hovořili. Ze skupiny lidí vyšel jeden člověk směrem ke stromu, položil na strom dlaně a tiše ke stromu hovořil.
"Promiň Strome. Jsi zdravý a statný. Tvé dřevo budeme potřebovat. Poslouží nám k bohulibému dílu."
Odstoupil od stromu a dal rukou pokyn čekajícím lidem.
Lidé se pustili do práce. Pily a sekery se zakously do dřeva. Strom zasténal. Netrvalo dlouho a podťatý padl k zemi. Hluboký sníh utlumil jeho poslední vzdech. Lidé ještě odstranili větve a holý kmen stromu naložili na  saně, které i s kmenem odtáhli do vesnice. Kmen odložili k ostatním uskladněným kmenům.
Ležel zde až do jara roku 1555. Znovu přišli lidé a začali postupně všechny kmeny opracovávat. Udělali ze dřeva potrubí, které dopravili na koňských povozech ke stavbě velké hráze. Uložili potrubí do vykopané strouhy a zasypali jej hlínou.
Čtyři století byla tma. Tělo našeho stromu leželo spolu s ostatními pod zemí. Někdy skrze něj protékala voda, ale po většinu času ležel v relativním suchu.
Jednoho dne se zemina okolo zachvěla. Náš strom vnímal zvláštní chvění a zvuky. Nic podobného ještě nezažil. Zaslechl ještě něco. Bylo mu to povědomé. Ano, byly to hlasy lidí. Jak se tyto hlasy přibližovaly, ubývalo tmy.
Po čtyřech stoletích tmy přišlo světlo. Podle lidského kalendáře byl prosinec roku 2018.

Tok energie v jeho dlaních zeslábl. Pomalu otevřel oči. Pohladil starý kmen, poděkoval mu za jeho příběh a vypravil se k domovu.

Google translate from Czech
It looked like another time. He found the hidden Face and tried to revive it. It went well. A wide smile radiated satisfaction.
![DSCN2873.JPG](https://ipfs.busy.org/ipfs/QmeG9cJeFQgCcyX8ZJnTJKtN69cZdyxhTJXp9wiHHDXwit)

"Looks like you're happy," he spoke to Face.
"Yes, after a long time I see the world again," she replied, and continued the conversation.
"I've been in the dark for a long time, and the hope of seeing the world is small."
He touched the Faces and examined her wrinkles. He felt a weak flow of energy. He closed his eyes, his palm still touching the Face. The flow of energy intensified and gave him the insight and sensation of the old story of this Face.

According to the human calendar, December 1554.
It was a stiff winter. Snow was then reaching the knees. A group of people plowed through the deep snow through the woods and looked at the tall trees. They were carrying saws and axes on their shoulders. They stopped at one tree. They looked at it from all sides and talked about something for a long time. One person came out of the group of people toward the tree. He placed his palm on the tree and spoke quietly to the tree.
"Excuse me, Tree, you are healthy and stout, your wood will need us, and it will serve us for the godly work."
He stepped out of the tree and summoned the hand of a waiting man.
People started working. Saws and axes are dirty in the wood. The tree groaned. It did not take long, and the chin dropped to the ground. Deep snow dampened his last sigh. The people have removed the branches and loaded the tree trunk on a sleigh. On the sledge they took the tribe to the village and set up another tribe.
He lay here until the spring of 1555. People came again and gradually began to process all the tribes. They made pipes from the wood that they carried on horse-drawn carriages to build a large dike. They put the pipes in the dug, and covered it with dirt.
The four centuries were dark. The body of our tree lay with the others under the ground. Sometimes water flowed through it, but he lay in relative dryness for most of the time.
One day the earth shivered. Our tree saw strange vibrations and sounds. He has not experienced anything like this yet. He heard something else. He was familiar with it. Yes, they were the voices of the people. As the voices approached, the darkness diminished.
After four centuries of darkness, light came. According to the human calendar, December 2018.

The flow of energy in his palms weakened. He slowly opened his eyes. He stroked the old tribe, thanked him for his story and went home.