Sociální experimenty na skupinách jsou užitečné, pokud mají nějaký konkrétní výsledek nebo popis možné situace. Jeden takový se odehrává každoročně v královehradeckém kraji a ač nemusí mít na studenty takový efekt, rozhodně není na škodu si tyto doby čas od času připomenout.

https://cdn.pixabay.com/photo/2017/08/22/14/48/china-2669209_960_720.jpg
[Zdroj: Pixabay – CC0 licence](https://pixabay.com/en/china-mao-communist-mausoleum-2669209/)

Před měsícem jsem v článku [*Učitel ve filmu a v realitě*](https://steemit.com/tematydne/@ritxi/uitel-ve-filmu-a-v-realit-1528367569) psal o filmu [*Náš vůdce*](https://www.csfd.cz/film/239674-nas-vudce/prehled/), kde si na studenty jednoho německého gymnázia jejich učitel připravil experiment, při kterém jim v průběhu jednoho týdne snažil přiblížit počátky diktatury, tedy doby, kterou si prožilo Německo v meziválečném období.

Po studentech požadoval přísnou disciplínu, jednotné oblékání a dával jim speciální úkoly, za *odměnu* se členové třídy mohli cítit jako součást jedné velké skupiny. Získali pocit sounáležitosti výměnou za některé svoje názory a svobody. 

Tento příběh nakonec skončil tragicky, ale naštěstí se jednalo pouze o film. Ten byl však založený na skutečném sociologickém experimentu ze střední školy v Kalifornském městě Palo Alto z roku 1969.

Podobný, avšak přeci trochu jiný experiment, se uskutečnil na královéhradeckém Gymnáziu J. K. Tyla, kde se studenti vrátili v čase do roku 1982, kdy byla u vlády v Československu komunistická strana. Studenti se na čtyřdenním tematickém táboře oblékli do modrých košil s červenými šátky případně do bílých tílek s červenými trenýrkami, typického pionýrského outfitu.

Studenti se zdravili *Čest práci*, oslovovali se *soudruhu*. Na začátku pobytu si vylosovali svoji *příslušnost* a poté se s nimi také jednalo podle toho, zda byli nebo nebyli jejich rodiče ve *straně*. O přijetí na školu tedy nerozhodovaly pouze výsledky, ale také to, jestli máte rodiče komunisty, nebo nikoliv. Stejně tak při posuzování žádosti, kam jste chtěli jet na dovolenou. Zájezd do Vídně byl tedy například schválen pouhým 20 % studentům, a i tento přeshraniční výlet byl simulován ve formě podrobné pohraniční kontroly. 

Studenty podle některých reakcí překvapila přísnost režimu, v některých případech až buzerace a na druhé straně ztráta individuality na úkor kolektivu. Jakékoliv vybočení z davu mohlo mít velmi špatné následky.

Zároveň se účastníci experimentu shodli, že jsou rádi za dobu, ve které žijí a se svými rodiči by neradi měnili. Tento *komunistický* kurz vznikl již v roce 2005, kdy se konal jeho první ročník. 

Některé zmíněné situace mohou tři dekády po pádu železné opony vypadat absurdně, ale právě doba, kdy přestanou být občané ostražití k drobným detailům, které oddělují svobodu od nesvobody, mohou vést k nástupu těch, kteří umí moc uchopit a zneužít ji. Také asi proto vznikl ústav pro studium totalitních režimů, abychom na tyto doby úplně nezapomněli. 

Zmíněnou dobu dokáže určitě nejlépe popsat nebo vyhodnotit někdo, kdo ji prožil od úplného začátku až do konce, tj. dříve narozený, ale přesto si dovolím souhlasit s dotázanými studenty v tom, že současná doba má oproti té předlistopadové spoustu výhod. Ale zase ta romantická představa o dobrodružstvích a výletech Rychlých šípů, to už asi v dnešní *fejsbukové* době těžko kdy zažijeme. Každá doba má zkrátka něco do sebe a i kdyby se někomu tato doba nepozdávala, stroj času ještě vynalezen nebyl a v blízké době asi ani nebude 😊 . 

Informace o výchovném komunistickém táboře jsem čerpal z článku ze serveru iDnes.cz pod názvem [Sovětská propaganda i Tuzex. Studenti zkusili žít čtyři dny v socialismu](https://zpravy.idnes.cz/komunisticky-tabor-gymnazium-socialismus-reportaz-chrudimka-p7c-/domaci.aspx?c=A180622_104834_domaci_nub),a ze staršího článku z roku 2008, který vyšel v Hradeckém deníku [Socialismus nezažili, na svazáky si jen hráli](https://hradecky.denik.cz/zpravy_region/tylovo_socialismus_20080618.html). V obou článcích je ještě více detailů, pokud vás zajímají.