Naše oči si pomalu zvykají na temnotu. Budou tu Oni? Oni, kteří kdysi snad byli lidmi?

„Postůj, poutníku!" ozve se náhle zastřený hlas ze tmy. Je to člověk. A nebo snad ne?

Předsíň kostela ozáří paprsek světla. Nemáme strach. U dveří stojí On. Vypadá, jako by už tu stál celé věky. Proč, pročpak jen asi skrývá svoji tvář...

![Pomoz našemu chrámu.jpg](https://res.cloudinary.com/hpiynhbhq/image/upload/v1509471146/to51rkbwghrtuwcg1hol.jpg)

Je to duch! Ozářilo nás světlo poznání. Je to Duch. Strážce Času a místa.

„Býval jsem kdysi člověk, jako vy, poutníci. Stál jsem jen u dveří a nikdy nešel dál, snad vy budete mít více odvahy... Nejsem tu sám, jsou tu další... Jděte a poznejte náš příběh..."

Duch se odmlčel. Budeme mít odvahu pokračovat? V šeru kostelní lodi se pomalu rozjasňuje a my v kostelních lavicích rozeznáváme  další a další bílé postavy...

![A vpustíme světlo do temnoty.jpg](https://res.cloudinary.com/hpiynhbhq/image/upload/v1509472073/uxyhgva4qrrt7zyf8xlp.jpg)