Dneska začínám psát článek na objednávku. Ale myslím, že to snad nebude zajímat jen objednavatele. Pokusím se sám sebe udržet v nějakem omezeném rozsahu a psát jen to, co je nutné, aby si každý mohl vytvořit o problematice základní představu.

Začnu až Římem. Protože na něj bezprostředně navazujeme. A protože o něm ze starověku nejvíc vím.

Římané slovo logistika sice nepoužívali, ale dokonale chápali to, co si pod tím dnes představujeme. Ostatně Řím se stal někdy v 1.století před Kristem milionovým velkoměstem, kde fungoval rozvod vody, kanalizace, veřejné záchodky a lázně, odvoz odpadků a úklid ulic, městská policie, profesionální hasiči... Magistrát řešil dopravní problémy, rušení nočního klidu hlukem, zápach... Vydávala se nařízení a vyhlášky.

Řím a Itálie nebyly od té doby soběstační v základních životních potřebách, natož v ostaním tovaru.... Ze všech končin říše, z kolonií, provincií, od spojenců i z neutrálních území sem přitékalo zboží. To vše vyžadovalo vysoký stupeň organizace. A fungovalo to. V dobách občanských válek a napadení hůř. Ale i tehdy to fungovalo. 

Když byl vybudován po roce 117 Limes Romanorum, pohraniční val proti barbarům, měla stálá římská armáda kolem 275 000 mužů. Vojáci vyžadovali žold, stravu a veškeré potřebné vybavení. Řím jim to dokázal zajistit.

Když došlo k válečnému tažení mimo území Říše, byla to obrovská operace. Vždycky narazíme na formulaci, že bojovali "Římané a jejich spojenci". Počítali se ale jen Římané. Takže Caesar vzal do Británie jen dvě legie, Claudius čtyři a dobyl ji. Tehdy měla legie asi 5000 mužů. (Na počátku republiky asi 3.200, na vrcholu slávy a moci ve 2.století až 6.600 mužů). Jenže na 1 legionáře připadali 2 až 3 spojenci + místní pomocné legie, což byly domorodé žoldnéřské oddíly. 

Takže Caesar vzal do Británie 10.000 Římanů. Ale s nimi ještě tak 30 - 40 tisíc dalších vojáků. S Claudiem snad 100 tisíc. A obrovský trén, tisíce, snad desetitisíce osob. Vojáci s sebou vezli hlavně obilí. Mouka se z něj mlela až při tažení na kamenech, které si vlekli s sebou . Obilí vydrželo déle než mouka. Všechno dopravovala tažná zvířata. Ta vyžadovala píci. I ta se částečně vezla s sebou.

Další vezenou položkou bylo víno. Římští vojáci jen výjimečně pili vodu. Ředili si ji byť jen malou kapkou vína. Kvůli dezinfekci.

Některá tažení vyžadovala i zajištění zásobování pitnou vodou... Římané se, pokud možno, snažili dopravovat vše po vodních cestách. Po Mare Nostrum (Středozemním moři), odkud v 1.stol.před Krtistem vymetli piráty, nebo i po řekách - Dunaj, Rýn, Loira, Seina, Rhonna... Vedle toho měli dokonale udržované silnice.  I jejich vozy měly stanovenu maximální váhu a občas se skutečně převažovaly...

Římský voják byl od Mariových dob cvičen v tom, aby unesl 30 - 40 kg zátěže (Říkalo se jim Mariovi mezci) na 40 km dlouhém pěším pochodu. (Někdy vlekli i rozebrané obléhací stroje.) Živeni byli především obilnými a luštěnovými kašemi.

Když byli Římané ve stálých posádkách, vyvářela pro všechny stálá kuchyně. Když ale vytáhli do pole, rozdělili se na skupinky po třech a více lidech. Každý voják dostával příděl mouky, vína, oleje, luštěnin.... Každá skupinka slučovala svoje příděly a dohromady si vařila. (Zpravidla pro všechny vařil nejmladší voják.) Tahle metoda vydržela v Evropě do poloviny 19.století. Když vojáček vařit uměl, bylo to dobré. Když ne... Byl to o průser. Doslova.

Samozřejmě, že Římané měli i předpisy, kolik latrín se staví pro kolik mužů. A důstojníci měli vlastní oddělené. Jídelny v posádkách taky.

Římští velitelé se většinou rekrutovali z patricijské nobility. Měli i zkušenosti s politikou a se státními a městskými úřady. Připomínám, že Spartakovo povstání potlačil Crassus, největší bankéř a lichvář v Římě. 

Taková perlička. Měl svůj soukromý hasičský sbor. Když v Římě někde hořelo, okamžitě naběhl jeho agent a pokoušel se nemovistost v plamenech koupit (levně). Pak naběhli jeho supervyzbrojení a supervycvičení superhasiči...

Crassus nebyl brilantní stratég a taktik. Ale uměl shromáždit zdroje, rekrutovat brance, vycvičit je, ozbrojit, zorganizovat, zabezpečit, najít a vyzvednout schopné důstojníky, utužit disciplínu. Vytvořit převahu a vyhrát.

To byl římský způsob boje. Vycházel z dokonalíého týlového zabezpečení. Kdybychom římské armádě dali současnou vojenskou techniku, věřím, že do roka by z nich byla armáda na úrovni Severní Koreje. Zbraně se mění, ale principy válečnictví ne. A Římané těm principům dokonale rozuměli.
A příště o nájezdnících z východu.
![QmZdEgdEG3gM7H2SwXosyGgGNMV2NanfmiFcMKgeQgEc2i.png](https://ipfs.busy.org/ipfs/QmZdEgdEG3gM7H2SwXosyGgGNMV2NanfmiFcMKgeQgEc2i)